Jak chutná moc – Vladislav Mnačko

Na základě jedné debaty o politice jsem dostal tip si přečíst zakázanou knížku Jak chutná moc od slovenského autora Ladislava Mňačka. Knížku jsem koupit v blízkém antikvariátu a pustil se do četby. Příběh pojednává hlavně o kumulování moci, zastrašování a úplatcích.

Příběh Jak chutná moc

jak_chutna_moc_vladislav_mnackoKniha vypráví o nejvyšším muži politického systému, který právě zemřel – očima jeho přítele fotografa Franka. Ten se na jeho třídenním pohřebním ceremoniálu setkává s lidmi, které jeho kamarád “Velký muž” po celý život ovlivňoval. Příběh ukazuje na změnu ostrého partyzána na nejvýše postaveného muže v politickém systému. Vidíte zde, jak se po válce dostává pomalu k moci, kdy všechnu práci dělá s maximálním nasazením a vírou v systém. Dokáže si poradit s lecjakým problémem a vyřešit ho. Postupem času se z partyzána “hranatého muže” stává “zakulacený muž” tedy státní funkcionář, který na sebe kumuluje všechnu dostupnou moc v zemi. Další zajímavá změna je přechod od nebojácného partyzána k funkcionáři, který kumuluje moc spíše již ze strachu.

Frank se během ceremoniálu postupně setkává s lidmi, které Velký muž za svého vládnutí ovlivnil a velmi často poškodil. Překvapivě zjišťuje, že někteří kterým ublížil si na něj v době pohřbu vzpomenou a když ne v dobrém tak alespoň neutrálně. Nakonec při závěrečném ceremoniálu však neukápne ani jedna slza na památku velkého politika. Jako výsledek kumulování moci zůstal úplně sám.

O autorovi

Slovenský spisovatel Ladislav Mňačko si touto knihou vyrovnává účet s komunistickým děním poválečného Československa. Účastnil se totiž druhé světové války jako partyzán a po vítězství spojeneckých vojsk se stal zapáleným elitním komunistickým novinářem. Avšak po nějaké době prokoukl pozadí politického dění padesátých let a stal se ostrým odpůrcem režimu. Právě v této době vznikly knížky Jak chutná moc a Opožděné reportáže. Jeho dalším velikým dílem je Smrt si říká Engelchen, které celkem realisticky přibližuje partyzánskou skupinu za války a dění krátce po válce.

Vladislav Mňačko dvakrát emigroval, poprvé v roce 1967 do Izraele, avšak po několika měsících se vrátil. Finálně emigroval po okupaci ruských vojsk v roce 1968 do Rakouska. Zde se také věnoval psaní a dal vzniknout dílům Agresoři, Sedmá velmoc, Soudruh Münchhausen a další. Po revoluci se vrátil do Československa, kde spokojeně dožil.

Závěrem

Za minulého režimu moc dobře věděli proč tato knížka byla na indexu zakázaných knih. Je realistická i v dnešní době a šikovně zvýrazňuje okamžiky přeměny ostrého hranatého partyzána v mocného osamělého politika, jehož život naplňuje kumulace moci a strach z konkurenčního vysokého politika.

Author: Radek

Fanoušek WordPressu, se zájmem o dění okolo internetu a přírody.

Share This Post On

Submit a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlašte se k odběru nových článků!

Přihlašte se o odběru a budete dostávat informace o nových článcích emailem.

Hotovo, děkuji za přihlášení.

Share This